Insolvence, nebo také osobní bankrot, je přesněji oddlužení fyzické osoby (insolvence je termín, který se používá pro řešení předluženosti a úpadku u firem). Při oddlužení se až 5 roků splácí dluhy. A na konci se zbytek dluhů odpustí.
Lidem v insolvenci ale nesmí banky nebo nebankovní společnosti půjčit peníze. Pro lidi s insolvencí (nebo po skončení insolvence), přichází do úvahy jenom půjčka od nějaké soukromé osoby.
Do insolvence se může přihlásit skoro každý, kdo má vysoké dluhy, které nezvládá splácet. Je nutné se obrátit na soud, a podat žádost o oddlužení.
Žádost musí obsahovat vyčíslení všech dluhů, musí byt uvedeno, zda má dlužník nějaký majetek. Soud také budou zajímat očekávané příjmy (ze kterých se budou splácet dluhy).
Pokud budou splněny všechny formální požadavky (podání žádosti není příliš jednoduché, je vhodné se obrátit na nějakého odborníka, což může být například insolvenční správce, exekutor, advokát nebo i některá akreditovaná dluhová poradna), tak soud schválí zahájení insolvence.
Při oddlužení se prodává majetek dlužníka (ale ne vše – některé věci musí zůstat). A následně se až 5 roků splácí dluhy splátkovým kalendářem. Provádí se srážky ze mzdy nebo i z dalších příjmů. Insolvenční správce, má nárok i na všechny mimořádné příjmy.
Po 5 letech (nebo i po kratší době – insolvence může být i zkrácená), soud rozhodne o odpuštění zbylé části dluhů, a dlužník může začít „nový“ život s čistým štítem.
Jakmile soud schválí zahájení insolvence, tak je o tom veden záznam, ve veřejném insolvenčním rejstříku. Informace o tom, kdo je v insolvenci, se tedy dá velmi snadno najít na internetu.
Záznam v insolvenčním rejstříku, je po celou dobu oddlužení. A ještě i 5 dalších roků, po skončení insolvence. Po celou dobu jsou vidět lidé s insolvencí, nebo i lidé, kteří mají jenom krátce po skončení insolvence.
K výmazu z rejstříku insolvencí, vlastně nedochází nikdy. Záznam o tom, že byl někdo v insolvenci, zde zůstává už navždy. Po 5 letech (od úspěšného dokončení oddlužení), ale přestane být záznam veřejně dostupný.
Nadále si záznamy z registru mohou zobrazit soudy (nebo další oprávněné orgány). Není už ale možné veřejně najít, že byl někdo v insolvenci.
Insolvenční zákon dlužníkovi přímo zakazuje, aby po dobu oddlužení dělal jakékoliv další, nové dluhy.
Pokud by se někdo i během insolvence dále nezodpovědně zadlužoval, pak to může být důvodem, aby soud zrušil oddlužení (po té by se obnovily všechny předchozí exekuce, a celý dluhový kolotoč by začal zase od začátku).
Půjčovat si peníze během insolvence, tedy není vůbec dobrý nápad. Ono ostatně ani moc není kde si půjčit peníze, když je člověk v insolvenci.
Banky i nebankovní společnosti, musí dodržovat pravidla pro půjčování peněz, stanovená Českou národní bankou. A mají tedy přímo zakázáno půjčovat peníze lidem v insolvenci.
Netýká se to ale jenom samotné doby, kdy se splácí dluhy (když probíhá oddlužení). Banky nebo nebankovní společnosti, nepůjčují peníze všem lidem se záznamem v insolvenčním rejstříku.
Takže minimálně 5 roků po skončení insolvence, není šance sehnat „normální“ půjčku od banky nebo od nějaké seriózní nebankovní společnosti.
I lidé v insolvenci se ale mohou dostat do situace, kdy by si nutně potřebovali půjčit nějakou menší částku na akutní výdaje.
Půjčovat si nějakou větší sumu asi vůbec nemá smysl. To je příliš velké riziko, když nejsou vyřešeny dosavadní dluhy. Půjčit si ale „pár“ tisíc korun „před výplatou“, může mít někdy smysl.
Půjčka pro lidi v insolvenci (nebo i pro lidi po skončení insolvence), je ale možná maximálně od nějaké soukromé osoby (banky a nebankovní společnosti to mají zakázáno, a hrozila by jim za to pokuta nebo ztráta licence).
Pokud si člověk s insolvencí půjčí od někoho z rodiny, nebo od nějakého známého či kolegy z práce, tak na tom asi není nic moc špatného.
Nemělo by se to dělat (insolvenční zákon zapovídá dělání jakýchkoliv nových dluhů), ale „co se soud nedozví, tím se nebude ani zabývat“ …
Ne každý má ale možnost půjčit si od nějaké soukromé osoby z okruhu známých nebo kamarádů. Existuje nějaké řešení?
Existují i další soukromé osoby. Můžeme jim říkat „soukromý investor“ nebo je můžeme nazvat i pravým jménem, což je „lichvář“.
Tyto soukromé osoby, půjčují peníze i lidem, co jsou bez příjmů, co berou jenom sociální dávky, nebo co mají i několik desítek exekucí. Lichvář ani nemá problém půjčit peníze lidem s insolvencí.
U lichvářů, se obvykle nejedná o oficiální živnost (i když jsou i takové výjimky). Nemá cenu spekulovat a legálnosti nebo etice takových půjček. Tam kde je poptávka, tam vznikne i nabídka.
Pokud existují lidé, co jsou ochotni za menší sumu peněz v hotovosti, zaplatit úrok i 100% nebo dokonce i 150%, pak se dříve nebo později najde někdo, kdo takovou poptávku uspokojí.
Půjčka od lichváře, je obvykle jenom na směnku. Je takto možné získat spíše jen nějakou menší částku – do 10 000 Kč nebo do 20 000 Kč. Jen výjimečně lichvář půjčí bez zástavy a bez jiného ručení i více peněz.
Ano, když je nějaká zástava, ručení nebo jiná záruka, tak lichvář půjčí i více. To ale obvykle není případ lidí, co mají problémy s dluhy a jsou v insolvenci.
Půjčka na směnku, se dává obvykle jenom na jeden měsíc. Ale záleží na dohodě. Jsou lichváři, co půjčí peníze i na 3 měsíce nebo i na půl roku.
Někdy je možné domluvit i splátkový kalendář. Půjčka na směnku, se obvykle vrací celá naráz (za 1, 3 nebo 6 měsíců). Někdy ale lichvář může souhlasit i s postupným splácením. Běžné jsou týdenní nebo měsíční splátky.